Pikolíkův příběh není nijak odlišný od příběhu kohokoli z vás. Každý z vás se chtěl určitě někdy vrátit do dětství, když Vás seřval šéf v práci, když přišli složenky nebo prostě vždy, kdy je potřeba se chovat „dospěle“ (kromě postele ;-)).
S pikolíky se tam vrátit můžete a k tomu od rána do večera dělat to, co Vás baví: fotit, hrát na kytaru, šít, lézt po skalách...
A proč vznikl svět pikolíků?
Když vyrábím pikolíky a ladím je do sebemenších detailů, dělám to s myšlenkou, že tvořím něco, co udělá radost tomu, kdo ho dostane. Nic se nevyrovná možnosti vidět výraz člověka, který najde podvazek pod sukní, berušku ve vlasech nebo fotku přítelkyně na displeji fotoaparátu :-). A přesně ten pocit radosti mám možnost šířit díky vám dál.
Pikolíci nemají pravidla, ale mám jednu prosbu: „Nedělejte pikolíky pro sebe, ale dělejte je pro lidi, které máte rádi, a kteří z nich budou mít radost. Protože potom se naše radost nesčítá, ale násobí!“
